CHRPY: „Čeština byla jednou z podmínek pro založení kapely“ (Rozhovor)

Už od prvního singlu si získali naši pozornost, a to i přesto, že jdou záměrně proti tomu, co doba vyžaduje a očekává. CHRPY, kapela složená ze zkušených muzikantů milujících emo a punk-rock, vydala desku, která opěvuje kapely, jež už z větší části nehrají, a sází na češtinu.

Co mohlo být, už víme. A 13. 3. si to v Café V lese ověříme i naživo. Nezbývá totiž už než album pokřtít. Ještě předtím se mu ale podívejme na zoubek trochu detailněji…

Jak dlouho trvala myšlenka společně kapelu založit? A lišila se nějak úvodní vize, nebo bylo v plánu od začátku hrát „dadrock“?

Stoláč: Nápad založit tuhle kapelu vznikl v roce 2023 v pozdních hodinách kdesi na baru ve Vršovicích, ale u toho byli jen Vegy a Tomsn. Jednoho krásného večera mi pak Tomsn zavolal, jestli se nestavím ve studiu, jen tak na pokec a třeba i něco nahrát. Celkem záhy se ukázalo, že máme všichni velmi podobnou vizi a skládačka pak byla kompletní, když se zanedlouho přidal Tom. Myslím, že od samotné myšlenky to k založení kapely nebylo zas tak daleko. A že budeme hrát „dadrock“, bylo jasný, a z toho rozhodně neuhneme! Naše nahrávací seance jsme prokládali sledováním klipů blink-182, Taking Back Sunday nebo třeba Four Year Strong, což vás asi nijak nepřekvapí.

Tomsn: Poprvé jsme se o tom s Vegym bavili na baru po nějakém ze společně navštívených koncertů, ale v té době jsem měl ještě trochu jiné starosti a navíc jsem si asi myslel, že s Vegyho vytížením v rámci jiných projektů tomu nelze přikládat takovou váhu. Když se Vegymu s Markétou narodila Alice, tak na zapíječce byla myšlenka dotažená do konce. Tyhle dvě události dělilo podle mého docela dost měsíců, přesně už nevím, ale na tom baru tenkrát bylo rozhodně zaseto semínko, které ve mně celou dobu klíčilo, a ve Varšavě už mě ta myšlenka pohltila.

Navíc bylo vidět, že to Vegy opravdu myslí vážně a společně jsme proto připravili plán, aby se to všechno nerozsypalo po jedné zkoušce. A že to bude „dadrock“ bylo jasné už vlastně z podstaty našich životů. Oběma nám došlo, že tohle je to, co chceme hrát, a máme si za tím konečně jít.

Všichni máte hudebních zkušeností víc než dost. Jak se promítly do tohohle projektu? A je to s Chrpami v něčem jiné?

Stoláč: Řekl bych, že velmi. Při tvorbě songů si dáváme skutečně záležet na všech aspektech a rozebíráme do detailů, jak by měl vlastně znít výsledek. Všechny songy z desky Co mohlo být jsme nejdříve nahráli jako dema a pak na nich v podstatě dál pracovali ve studiu i zkušebně, což je proces, se kterým jsem se já v žádném předchozím projektu/kapele nesetkal. Nad texty jsme seděli, dokud nám nepřišlo, že to je takzvaně „ono“. Takže jo, určitě jsme využili toho, že už máme něco za sebou.

Tomsn: Máme všichni rádi kytarovou muziku, punk rock a z toho vychází i CHRPY. A je nesmysl tvrdit něco jiného. Moje průprava ze všech dosavadních projektů asi do kapely nepřinesla mnoho nového, jsem poměrně zamrzlej co se týče přístupu k nahrávacím procesům. Naštěstí máme Vegyho, který je v tom jak ryba ve vodě, a díky němu pak můžeme svobodně tvořit bez záseků nad softwary nebo aparáty. Ale jestli jsem si něco z dřívější tvorby vzal k srdci, tak rozhodně snahu psát chytlavé úderné refrény, které jsou tak typické právě pro punkrock nebo pop-punk. Snad se nám to zatím daří.

První vydaný singl zaznamenal rychle velký ohlas. Čekali jste to? A byl tam pak tlak „obstát“ s těmi dalšími, potažmo s celou deskou?

Stoláč: Tak rozhodně jsme z toho měli velkou radost a troufám si tvrdit, že reakce na singl i trochu předčily očekávání. Na druhou stranu si nemyslím, že bychom na sebe pak kladli nějak vyšší nároky nebo cítili, že musíme něco dokazovat – užíváme si, co teď děláme a všichni se snažíme pro to dělat maximum, to rozhodně ano. Věřím, že si to svoje posluchače najde.

Tomsn: V nějaký moment začalo být jasné, že budeme singl „Co mohlo být, to se nepočítá“ konečně představovat světu a s ním i celou kapelu, kterou jsme skrze různé příspěvky ze studia ve Vršovicích cíleně prezentovali prostřednictvím našich sociálních sítí s hashtagem #dadrock. Zájem kamarádů a lidí kolem hudby o náš projekt pouze na základě několika střípků postupně sílil, pár lidem jsme občas i něco pustili, přičemž reakce byly veskrze pozitivní, takže jsem si osobně myslel, že by se to mohlo takzvaně chytnout. Vybavuju si ale těch posledních pár dní, kdy jsem si říkal, jestli je to vlastně dost dobrý, jestli je to moc tohle nebo málo tamto, zda to přijmou i lidi mimo naši bublinu… Prostě pochybnosti udělaly své. Ale chvíli po zveřejnění už bylo jasné, že to byly zbytečné obavy. Písnička spustila lavinu pozitivních reakcí a osobně jsem takový zájem nečekal.

Samozřejmě, že to zvýšilo očekávání pro další releasy. Dnes už víme, že zájem postupně opadl, ale i tak mi na další singly přišlo mnoho vřelých a povzbuzujících zpráv, takže to osobně považuji za známku toho, že jsme napsali vyvážený materiál, jen prostě algoritmy udělaly své. Reakce na desku pak jen potvrdily, že si naše hudba svoje fanoušky najde, a z toho mám osobně největší radost.

Nahrávky zatím vznikají pod dohledem Damiana Kučery. Patří mezi nejlepší producenty a mastery u nás. Ale zajímalo by nás, jestli jste zvažovali ještě někoho na master? Koneckonců byla by i možnost si to masterovat sami? Zkušenosti na to máte. Nebo byl ve hře ještě někdo jiný?

Tomsn: Hlavně ke konci nahrávacího procesu jsme variantu masteringu jinde zvažovali. Říkali jsme si, že když už jsme tomu dali tolik, tak by tomu „světový“ zvuk slušel. Čímž nechci říct, že bychom ho s Damiánem nedocílili. Byla to spíš jedna z možností, kterou jsme ale nakonec zejména z finančních důvodů zavrhli. O finální zvuk se pak postarali Vegy s Damiánem, kteří tomu ještě v samotném finále dali neuvěřitelnou péči, a i když už ze sebe asi ždímali poslední zbytky sil, myslím, že můžou být na výsledek po právu hrdí. Nebo minimálně já jsem.

Stoláč: To rozhodně patří! Otevřeně můžu říct, že jsme zvažovali i další možnosti a dokonce jsme je konzultovali i přímo s Damiánem. Nedošlo snad ani na konkrétní jména, jen jsme probírali možnosti jako například master někde v zahraničí. Vše nakonec ale míchal i masteroval Damián a nutno dodat, že to bylo prakticky po celou dobu ve spolupráci s Vegym, který, jak víte, má s produkováním zkušenosti.

Loňský rok jsme v Klubovně označili za rok české textařiny. Bylo už od začátku cílem zpívat česky? A kdo vás z domácí scény nejvíc baví jako textař? 

Stoláč: Bylo a řekl bych, že k tomu rozhodnutí došlo rovnou v ten památný večer ve Vršovicích. Já jsem si tím (asi jako jediný v kapele) na začátku tak jistý nebyl, ale zpětně to hodnotím jako skvělý rozhodnutí. Psaní textů na tuhle desku mi hodně dalo a myslím, že Tomsn to cítí stejně. Já vím, je to strašný klišé, ale je to tak. Mám rád texty Petra Fialy z Mňága a Ždorp. Poslední dobou mě oslovila kapela Rumburak s deskou Sudety a taky nesmím zapomenout na Selfish nebo Bonuse.

Tomsn: Jo, čeština byla jednou z podmínek pro založení kapely, i když zkušenosti s psaním českých textů jsem konkrétně já měl minimální. Když se k nám na druhé session přidal Pepa, tak jsem se tím trochu uklidnil, protože jsem věděl, že zrovna on už nějaké zářezy s češtinou má. Navíc píše i prózu, kdy mu nedávno vyšla i vlastní sbírka povídek, což jen potvrzuje jeho talent. Myslím ale, že až naše vzájemná chemie to dotáhla do podoby, se kterou jsme oba spokojeni. Texty píšeme společně a momentálně si neumím představit, že bychom to dělali jinak. No a z domácí scény mě samozřejmě baví Banánovy texty. A vzpomenout musím i na Davida Styku, byť to není interpret, kterého bych aktivně poslouchal. Ale jeho texty jsem si párkrát ze zájmu pročítal a to je opravdu někde jinde.

V úvodním songu Mládí odkazujete na to, že nosíte trika kapel, co skončily v roce 2005. Máte nějak spočítáno, kolik těch triček máte? Kdo vám nejvíc chybí? A jakej z návratu poslední doby vám naopak dává největší smysl?

Tomsn: Já si vždycky při prohlížení fotek z nedávné minulosti uvědomím, kolik těch triček už vlastně nemám a že si ani nedokážu vzpomenout, jak jsem o ně přišel. Tahle fráze má ale skrytý význam – v roce 2005 oznámili pauzu na neurčito blink-182 a jejich důležitost pro mě a pro Vegyho asi nemusím více rozebírat. Nebýt jich, tak podle mě nejsou ani CHRPY. A i když mám blink-182 několik posledních let jako číslo jedna ve všech ročních souhrnech, já osobně jsem je začal poslouchat až poměrně pozdě – právě v době jejich pauzy, kdy jsem někde v televizi zahlédl jejich klip k písničce „Not Now“, což je nejen nejlepší písnička ve známém vesmíru, ale zároveň je to i song, díky kterému jsem si uvědomil, že hudba je jen jedna a když má člověk něco rád, nemusí si to před nikým obhajovat.

Stoláč: Tuhle část máme rádi! 😀 Každej z nás bude mít doma asi slušnou zásobu emo/punk triček, ale abych jmenoval nějaké své, tak třeba Jimmy Eat World, AFI nebo MCR. Většina těch triček už je na odpis nebo mají velikost S, takže už jsou jen na památku. V roce 2005 oznámili pauzu například blink-182 nebo The Get Up Kids, ale obě kapely se pak samozřejmě vrátily, tak nevím, jestli se to počítá. U návratů si vzpomenu třeba na Yellowcard, ale ono to letí, takže ten jejich návrat už nejspíš proběhl tak 3–4 roky zpátky.

Co pro vás znamená, že budete na Rock for People hrát v den, kdy hrají i Alexisonfire a Loathe?

Tomsn: Alexisonfire poslouchám asi od roku 2007, byť ne s nějakou pravidelností. Ale při nahrávání na Slapech jsme si jeden večer pustili jejich živák a od té doby je jedu prakticky co týden, takže když od Vegyho přišla do společného chatu zpráva: „Hrajeme v neděli 14.6. na Rock 4 People s Alexisonfire“, šel jsem si rovnou přemáchnout trenažery. A tím pádem je asi jasné, jak moc se na ně všichni těšíme.

Album vychází kromě digitálu také fyzicky – čekají nás vinyly i dost unikátní CD edice. O co přesně jde a jak jste s tímhle nápadem přišli?

Tomsn: Je to tak, budou vinyly i CD, který vlastně žádný CD nejsou. Ale protože je to formát, se kterým máme spojené určité období v životě, kdy nás hudba maximálně formovala, přišlo nám jako dobrý nápad zkusit je po svém vrátit do hry. Bude se tedy jednat o digisleeve, ve kterém bude ale místo CD zasunutý pytlík se sazeničkami chrp se speciálním vzkazem. Na obalu pak bude QR kód, díky kterému si budete moci stáhnout desku v plné kvalitě. Na online platformách už je deska z velké části k poslechu zdarma, tak proč si ji nepořídit i fyzicky a podpořit tak kapelu i v případě, že zrovna nejste fanoušky vinylů.

Budou fyzické kopie k mání i na křtu v Café V lese? A na co dalšího se můžeme 13. 3. těšit?

Tomsn: Byl to boj, ale CD by se měla na křtu objevit. A pokud se vše povede, budou také k dispozici v limitované a standardní verzi. Limitka bude obsahovat ještě nějaké bonusové předměty, nechci ale prozrazovat víc, kdyby se náhodou něco nestihlo. Připravili jsme si také nový design trik, kdy si na své přijdou hlavně fanoušci barevných motivů z přelomu milénia.

Vinyly tedy sice ještě nemáme, ale i tak jsme se pokusili o nemožné a nechali si vyrobit jediný kus ultra limitovaného release vinylu, který pokřtíme a následně jej vydražíme na dobrou věc. Tak doufám, že to udělá radost nějakému sběrateli z řad našich kamarádů či fanoušků. No a samozřejmě nemohu zapomenout na samotný program. Před námi vystoupí ostravská mladá krev Split The Needle, na které se osobně moc těším, a po našem koncertě, při kterém odehrajeme celou desku Co mohlo být (a to i ve stejném pořadí), bude ještě afterparty s nejpovolanější DJ Ká.

Myslím, že je na co se těšit!