Tame Impala poprvé v Praze! aneb psychedelický elektro-popový výlet do jedinečného hudebního vesmíru Kevina Parkera (Report)
Jsou koncerty, na které se těšíte týdny dopředu, a pak jsou koncerty, které vás zasáhnou tak hluboko, že ještě několik dní potom vlastně nevíte, jak o nich mluvit. A takový byl včerejší pondělní večer 20. dubna 2026, který patřil přesně do té druhé kategorie. Tame Impala dorazili do Prahy vůbec poprvé. V roce 2016 tento nadějný hudební projekt vystoupil v České republice zcela poprvé a to boku kapel jako Slowdive a M83 na festivalu Colours of Ostrava. Očekávaná jejich další návštěva u nás, byla tak doslova vymodlenou prosbou a událostí, ze které se stal zážitek, co překročil hranice klasického koncertu dnes už kultovního hudebního projektu australského zpěváka Kevina Parkera.
Už před začátkem bylo v O2 areně cítit něco jiného než obvykle. Ve velkém davu lidí jsme mohli zpozorovat zajímavé outfity, které fanoušci koncipovali přímo pro koncert. Když pak dav naplnil vyprodanou O2 arenu a rozehřívačka proběhla díky předskokanům RIP Magic, tak už v davu bylo vidět velké očekávání. A jakmile se hala ponořila do tmy a první zvuky začaly pomalu vyplňovat prostor, všechno se potvrdilo.
Tame Impala totiž nestaví koncert jako sled písní. Staví ho jako celek. Jako plynoucí, vrstevnatý příběh, který tě postupně vtahuje hlouběji a hlouběji. Kevin Parker nepůsobí jako typický frontman. Nepotřebuje si publikum podmaňovat velkými gesty ani teatrální komunikací. Je spíš tichým průvodcem celého večera. Stojí uprostřed toho všeho, soustředěný, nenápadný, a přesto absolutně dominantní.
Hudba byla od první chvíle pohlcující. Nešlo jen o to, co jsme slyšeli, ale i co jsme cítili. Basy vibrovaly tělem tak intenzivně, že se stávaly fyzickým zážitkem. Syntezátory vytvářely barevné, téměř hmatatelné plochy a kytary se nesly prostorem s lehkostí, která působila až snově. Každá skladba přirozeně přecházela do další, hranice mezi nimi se rozpouštěly a celek působil jako jeden dlouhý, hypnotický ravový hmatatelný proud zvuku.
Velkou roli sehrála i vizuální stránka koncertu. Ta u Tame Impala nikdy není jen doplňkem – je rovnocennou součástí zážitku. Stage byla ve tvaru kruhového světelného kopce. Live snímání dění na pódiu a projekce, které se neustále proměňovaly, laserové paprsky prořezávající prostor, pulzující světla synchronizovaná s rytmem, všechny tyto elementy a prvky do sebe zapadaly s neuvěřitelnou přesností. V jednu chvíli jsme se cítili jako na obřím tanečním parketu, v další části jako uvnitř abstraktního filmu nebo snu, ze kterého se prostě nechceš probudit.
Setlist koncertu Tame Impala byl průřezem jejich tvorbou od zásadního alba Currents až po nejnovější desku Deadbeat, díky čemuž měl večer přirozenou dynamiku mezi staršími hity a čerstvým materiálem. V polovině koncertu pak Kevin Parker s nadsázkou využil „čůrací“ pauzu, aby se nenápadně přesunul na druhou, mnohem intimnější stage, kde předvedl svůj producentský talent v syrovější a osobnější podobě, která ostře kontrastovala s velkolepostí hlavní scény.
Zajímavé bylo, jak koncert pracoval s dynamikou. Nebyl to konstantní nápor energie, ale promyšlené střídání vrcholů a klidnějších momentů. Právě ty tišší pasáže patřily k nejsilnějším. Najednou se tempo zpomalilo, světla se ztlumila a prostor dostaly emoce. V těch chvílích bylo jasné, že Tame Impala není jen o zvuku a atmosféře, ale i o velmi osobních a až intimních výpovědích.
Publikum reagovalo přesně tak, jak by si takový koncert zasloužil. Od prvních tónů bylo jasné, že Praha si na tenhle moment počkala. Lidé zpívali, hýbali se do rytmu, zvedali telefony, ale zároveň byli plně přítomní. Nebyl to dav, který jen sleduje, ale společně prožívá jeden intenzivní moment. A právě tohle propojení mezi kapelou a publikem dělalo koncert ještě silnějším.
Fakt, že šlo o první vystoupení kapely v Praze, dodával celému večeru ještě silnější význam. Bylo v tom něco symbolického. Jako kdyby se dlouho očekávané setkání konečně stalo realitou. Bylo cítit, že si to uvědomuje i samotná kapela a i sám Kevin Parker řekl, že je konečně rád v Praze!
