Ruworr!ed v Praze křtili nové EP a natáčeli videoklip
V sobotu se pražský klub Futurum stal jednou z pouhých dvou zastávek jarního turné českých Ruworr!ed, hudebního projektu Šimona Zahradníka, který v březnu vydal nové EP. Ve známost vešel díky Yungbludovi – zpěvák tvořící v podobných žánrových vodách z něho udělal hosta svého vystoupení na předloňském ročníku festivalu Rock For People a následující rok i předskokana na svém koncertě v pražské Fortuně, tentokrát už i s plnohodnotným samostatným setem. Zpěvák se ale na virální slávu nespoléhá, od té doby to totiž na domácí scéně rozjel ve velkém. A zdá se, že jde stále jen o začátek slibně našlápnuté kariéry.
Velkým překvapením večera byl host v podobě pražského alt-rockového dua The Creaks, nováčků na domácí scéně, kteří přinášejí na česká pódia u nás dosud jen minimálně zastoupený cinematic rock s výrazným vizuálem, jaký můžeme vidět u zahraničních hvězd typu Palaye Royale nebo The Hara (kterým na jejich pražském koncertě na podzim dokonce předskakovali). Není tedy divu, že si je i Ruworr!ed vybrali jako předkapelu pro svou brněnskou a pražskou Love In The Mess show – přestože jsou ještě hodně neznámí, potenciál mají obrovský. Někteří návštěvníci už ale kapelu znali, nadšeně kluky vítali a podávali jim růže, ale kapela za chvíli strhla i zbytek osazenstva klubu, kde je sledovalo nemálo diváků. Za chvíli už mával, tleskal, tančil a zpíval téměř každý – celkově se The Creaks těšili velmi pozitivnímu přijetí. Kapela se pochlubila celým svým novým EP Until The Rain Ends – dav rozhýbali energickou výtkou současné společnosti Of Vultures And Men, následovala skladba „Kill The President“ s jasnou politickou zprávou, největší ovace sklidili s písní „Georgia“, při níž zpěvák Valentino Evangelo padl k zemi, „Like Father Like Son“ zakončovala celý set. Výbornou volbou byla i třešnička na dortu v podobě coveru songu „Lonely“ od Palaye Royale – kapela jím vyvolala vyloženou salvu nadšení a hlasitého zpěvu v publiku, a zajímavý hlas frontmana Valentina, často připomínající právě Remingtona z Palaye, k němu krásně sedne. Setlist doplnily stand alone písně „Arsonist“ a nejznámější singl „Never Landing“. Show The Creaks nepostrádala zmiňovaný teatrální rozměr – nechyběly typické avantgardní outfity a makeup laděné do černé barvy doplněné zářivě růžovým modelem producenta Hugha Doriella ke konci setu, obří graficky propracované digitální logo kapely, svítící netopýr na mikrofonu, a Hugh měl na stagei roli hypera/animátora, který dokresloval atmosféru třeba tím, že při písni „Georgia“ rozhazoval z kufříku do publika papírové peníze. Jak The Creaks sami zmínili, jejich hudba je z velké části také o komunitě a budování vztahů – což podpořili výzvou k seznamování fanoušků s okolostojícími i vlastní komunikací s publikem a přímým zapojováním fanoušků do zpěvu (na to si kapela dokonce připravila cedule s texty k písni „Never Landing“, který nezahrála, dokud se publikum singl nenaučilo zazpívat spolu s nimi). A samozřejmě nechyběla společná fotka. Rádi bychom s nimi ve Futuru pobyli déle, ale čas byl neúprosný. Kdo chce ale The Creaks podpořit, může jim dát hlas v soutěži o vystoupení na Rock For People, které se chtějí zúčastnit – pokud vyhrají, uvidíme je už za měsíc a půl na festivalovém pódiu.
Ovšem i Šimon, kterého všichni začali netrpělivě vyhlížet, jen co The Creaks opustili stage, dělá se svým projektem Ruworr!ed domácí žánrové scéně velmi pěkné jméno. Během asi hodinu dlouhého koncertu zahrál čtrnáct songů, a to s kapelou ve zcela novém složení, se kterou mu to dohromady pěkně šlape. Na programu bylo v první řadě zbrusu nové EP Am I In Love With The Mess, které na svých dvou jarních koncertech skupina představuje. To obsahuje pět nových songů (včetně jednoho, který zazněl naživo poprvé) – „Sleep“, kterou koncert odstartoval, „Name On The Line“, „Brightside“, se kterým nám kapela předvedla i nějaký ten breakdown, „Broken Record“, a „Holding To Something“, při níž fanoušci rozsvítili prostor světly telefonů. Jde zároveň o první nahrávku Ruworr!ed ve fyzické podobě, a to se musí náležitě oslavit. Kluci vyhlásili soutěž o CD, a výherkyni, která přijela až z Francie, pozvali na stage, aby album pokřtila. Pro tuto fanynku přešel Šimon na chvíli do angličtiny, aby jí CD předal, a po chvíli čachrování s technikou se na elektronické obrazovce (jinak sloužící k promítání ilustračních animací) spustil odpočet, zakončený bouchnutím šampaňského a kropením cédéčka. Při této příležitosti se kapela rozhodla natočit na pražském koncertě také videoklip, čehož se publikum s chutí zhostilo. Došlo ale samozřejmě i na starší písně, jako oblíbené singly „We’re Not Falling“, „Makeshift Novelty“ a „Astray“, tvrdší „Tendency“, nebo přídavkové „Happy N Sad“ a „Stab Me In My Back“. Fanoušci představení podpořili nejen hlasitým zpěvem, výskáním a podáváním rukou hudebníkům, ale třeba i připravenými papírovými srdíčky s texty, které během koncertu zvedli do vzduchu, aby je kapela viděla. Zpěv možná nebyl vždycky úplně tip top, ale kluci to fanouškům hodně vynahrazovali energií, přátelskostí, otevřeností a komunikativností. Šimon se na podiu (když zrovna neměl v rukou kytaru) sám pořádně proskočil tak jako fanoušci pod ním, a nakonec se k nim dokonce se zbytkem kapely přidal – prostě po dohrání posledního tónu pustili závěrečnou „Stab Me In My Back“ ještě jednou, tentokrát z nahrávky, a seskočili do pitu, kde zmizeli v chumlu narážejících těl.
Šimon už zdaleka není jen tím náhodným klukem, kterého si Yungblud během českého vystoupení pozval na podium – jak roste jeho hudba a vystupování (byť ještě místy trochu pokorné, ale s velkým potenciálem na pořádnou rockovou hvězdu), roste i jeho fanouškovská základna a stává se diverzní. Opravdu, ve Futuru se sešli zástupci snad všech pohlaví, generací a stylů, od malých dětí po seniory, od běžně oblečených fanoušků až po alternativu v černém makeupu a krajkách. A navíc byl klub pořádně plný. Sláva však ani Ruworr!ed, ani The Creaks zatím do hlavy rozhodně nestoupla – přes půl hodiny se zdrželi u merche, aby se s každým z dlouhé fronty zájemců vyfotili, poklábosili a podepsali co kdo přinesl, a pro fanoušky kterým se nechtělo domů uspořádali ve vedlejší místnosti afterparty, která trvala až do rána.
text: Kai Klen // foto: instagram kapely
