Když se pop zblázní do metalu aneb temná Poppy se vrátila do Prahy! (Report)
Když se objeví jméno Poppy, člověk vlastně nikdy přesně neví, co čekat. Pop? Metal? V úterý 24. března se ale v pražském SaSaZu ukázalo, že odpověď je jednoduchá: všechno dohromady a ještě o něco víc.
Americká zpěvačka Moriah Rose Pereira alias Poppy přivezla do Prahy své Constantly Nowhere Tour a už od prvních minut bylo jasné, že tohle nebude jen tak ledajaký koncert. Opět se jednalo o její audiovizuální experiment, ve kterém se střídá křehká popová estetika s brutálními metalovými výbuchy. Poppy na pódiu působí jako tajemná a temná princezna, která je zároveň romantická i křehká. Ve svém projevu je přesná a přitom absolutně pohlcující. Její šarm doplňují členové kapely, které nikdo nezná, jelikož jsou oděni v černém a mají masky na obličejích.
Večer otevřely kapely Fox Lake a Ocean Grove, které publikum postupně naladily na tvrdší frekvenci a ukázaly to nejlepší, co jejich žánr nabízí. Jakmile ale krátce po deváté zhasla světla a na scénu přišla hlavní hvězda večera, SaSaZu okamžitě explodovalo. Je vidět, že i když venue nebyla vyprodaná jako většina zastávek turné, tak Poppy má v naší kotlině hodně oddaných fanoušků.
Hudebně se koncert pohyboval na hraně mezi industriálním metalem, hyperpopem a glitchovou elektronikou. Jednu chvíli publikum hypnoticky kývalo hlavou do rytmu téměř popové melodie, o pár sekund později už se pod pódiem rozjížděl menší moshpit a circle pity se postupně tak, jak večer proudil davem, zvětšovaly a zvětšovaly. Tenhle kontrast je přesně to, co dělá koncerty Poppy tak zábavné, protože nikdy nevíte, jestli další song bude něžný synthový sen, nebo doslova kytarový útok.
Velkou roli v živých koncertech zpěvačky i mimo ně hraje vždy i vizuální stránka. Minimalistické světlo, ostré reflektory a momenty, kdy Poppy stála téměř nehybně jako socha, dávaly celé show až lehce dystopickou atmosféru. V některých momentech to připomínalo víc galerijní performance než klasický koncert. Na stagi měla dvě plošiny, aby byla blíže fanouškům, a za ní byl ledkový portál s vizuály, který se během show měnil. Během doznění pár písní odděloval set dystopický hlas. Poppy na pražský koncert oděla bílé gotické šaty a vysoké černé kozačky, outfit jí doplňoval třpytivý mikrofon se stojanem.
Jestli se dá něco vytknout, tak snad jen délka. Set působil míň intenzivně, než jsme třeba zažili na jejím vystoupení na minulém ročníku festivalu Rock for People, a proto utekl právě až podezřele rychle, což je ostatně problém spousty moderních metalových klubových koncertů. Na druhou stranu, když něco trvá hodinu a publikum chce více, možná je to vlastně ten nejlepší scénář.
Jedno je ale jisté, Poppy zkrátka není jen zpěvačkou. Je to projekt, koncept a trochu i popkulturní experiment. A v úterní večer v SaSaZu ten experiment fungoval na sto procent.
Photographer: ADAMROSS WILLIAMS
